AINKA můj svět

                                    Alein I.

,,Ke každé bráně jsou klíče“odpověděl z pod kápě dívčí hlas.Starší muž na ni vytřeštil oči ,,Vy?“hlesl.Dívka si sundala kápi

,,Kohos čekal Leigu?Sedmihlavou saň?“   Dívka měla dlouhé vlnité černé vlasy,trochu tmavší pleť než je na severu zvykem a mírně sešikmené  obočí i jasně modré oči.Mladý voják držící pochodeň zalapal po dechu.

Takové rysy měla jen jedna osoba v okolí:,,Pri-princezna Alein?“vykoktal.Alein místo odpovědi vytáhla malý kožený měšec.

,,Mohu tedy projít?“zachrastila měšcem,,Dvacet zlatek, a držte jazyk za zuby!“hodila váček Leigovi a počkala až ji otevřou bránu.Pak si stáhla kápi hluboko do čela a zmizela ve tmě.

Po chvíli došla k okraji lesa,zpomalila chůzi a zašla dál do lesa.

,,Nečekal jsem že se objevíš.“ozval se za ní hrubý hlas.Otočila se.Kousek od ní stál muž se zažloutlýma očima,hákovitým nosem a šklebil se od ucha k uchu.Špinavé a rozcuchané vlasy měl v týle stažené koženým řemínkem.Na sobě měl kroužkovou košili opásanou koženým páskem na kterém se houpal meč na jehož jílci měl bezděky položenou ruku kterou měl posetou jizvami stejně jako obličej.

,,Přineslas?“

,,Je to on?“natáhla k němu ruku.Na prstě měla masivní zlatý prsten se smaragdem vybroušeným do tvaru hvězdy.Muž se téměř neznatelně usmál a natáhl ruku po prstenu.Alein jej však rychle schovala ,,Přísahej,že nic neřekneš!“

“To ti na tom tolik záleží?Pravda stejně vyjde najevo.“

,,Ale ne teď,až budu chtít já.Přísahej jinak si ten prsten nechám.“

,,No dobrá…..přísahám.a teď mi ho dej,nebo snad princezna Nilanoru nedrží slovo?“

,,Já slovo držím“podala mu prsten a odešla.Ještě zaslechla jak prasklo několik větviček,jak se i on vzdáli Leig ji podle dohody otevřel bránu a ona tiše vklouzla zpátky do města.