Alein II.
Alein II.
Alein vešla do své komnaty.Na její posteli seděl její přítel z dětství-Rien.
„No konečně čekám tady na tebe už věčnost.Kde si tak dlouho byla?“promluvil po chvíli.
„To je snad moje věc Riene.Co tady děláš?“
„Čekám tu na tebe.“
„Kdo tě sem pustil?“zkoumavě se rozhlédla po pokoji,jako by čekala že někde v koutě bude stát její služebná nebo někdo takový.Rien místo odpovědi ukázal na gobelín pověšený na stěně vedle krbu.Byl z části odhrnutý a byla za ním vidět otevřená
dvířka která se houpala v průvanu.Tajná cesta do stájí,že ji to hned nenapadlo.Sundala si plášť a hodila ho na postel vedle Riena.
„Předpokládám že něco potřebuješ,jinak bys tu nebyl.“
„Nemusíš být tak strohá,změnila ses od té doby co jsi odešla.“
„Promiň,co tedy potřebuješ?Vypadáš sklíčeně.“usmála se.
„Víš já sem tě chtěl požádat,teda vlastně moje matka tě moc prosí abys za ní naposledy přijela.“
„Naposledy?“
„Myslím že umírá.“
„Umírá?Vždyť když jsem ji viděla naposledy tak byla plná života.“
„Tys ji viděla naposledy před pěti lety.Ona je stará starší než vypadá a poslední dobou jí ubývá sil stále rychleji.“
„Chceš mi snad vyčítat že jsem musela odejít?Že mě nevlastní otec z Cintoru donutil odejít?Už mockrát jsem se tam chtěla vrátit už kvůli Malen,ale přes den mě hlídají a v noci zamykají bránu.Z města se nemůžu vzdálit na víc než pětset kroků.“chvíli bylo ticho.
„Jak je to dlouho co jsi vyjel??“
„Několik dní.Měli bychom vyrazit co nejdříve,pokud možno už za svítání.“
„Ne musíme vyrazit hned.Kdybychom přijeli pozdě nikdy bych si to neodpustila.Musím tvojí matce poděkovat za tolik věcí.“
Rychle přešla pokoj a oblékla si temně modrý plášť,který před chvílí hodila na postel. Z truhly,stojící vedle postele vyndala svůj luk a toulec šípů.Opaskem s mečem a dýkou již měla opásané dlouhé modrobílé šaty jednoduchého střihu.Poodhrnula gobelín ještě víc.
„Tak pojď už.“křikla na Riena,když spěšně sbíhala z nahrubo tesaných schodů. Chodba ústila ve stájích poblíž Eióna-Aleininýho hřebce.Alein ho rychle osedlala,sedlové brašny byli vždy naplněné zásobami,kdyby panstvo chtělo náhle někam vyjet.Toto opatření jim teď ušetřilo práci se sháněním zásob aspoň prozatím.
Vyjeli do noci.Zkracovali si cestu jak to šlo.Do rána jeli bez odpočinku.Ale pořád je ještě čekal dlouhý úsek cesty po hranici hvozdu a poté podle břehu jezera Elvé.Cestou se chtěli zastavit v Enilonu v nějakém hostinci,aby si aspoň trochu odpočali.
Do Enilonu dorazili téhož dne večer.Netrvalo dlouho než našli nějaký příhodný hostinec.vešli dovnitř a vyhledali hostinského.
„Pokoj pro dva a postarejte se nám o koně.Je to ten hnědák a bělouš jak stojí na dvoře.“
„A máte čím zaplatit pane?“ušklíbl se hostinský.Rien mu hodil pět zlatek.
„Služebníček“poklonil se hostinský při pohledu na plný měšec ze kterého mu Rien mince dal „A něco k jídlu si dáte?“
„Pečínku z husičky máte?A pivo“opověděl Rien.
„A Slečna si dá…?“
„To samé,děkuji.“zamumlala.
Hostinský spěšně vycouval z místnosti.Rien a Alein se rozhlédli v hostinci bylo plno.Sedělo zde spoustu lidí,někde v koutě Alein dokonce zahlédla několik trpaslíků.Žádný stůl nebyl volný tak přistoupili ke skupince lidí sedících poblíž krbu,kteří byli podle rysů i způsobu oblékání seveřané.¨
„Smíme přisednout?“zeptal se Rien.
„Samozřejmě,místa je tu přese dost.“udělal jim místo k sezení zavalitý chlapík s dlouhými rezavými,místy prošedivělými vlasy „Říkají mi Muan.Tohle je můj syn Enevik a jeho manželka Siner.“představil sebe a pár sedící po jeho pravici.Postupně jim představil všechny sedící kolem stolu.Ukázalo se,že se jedná o jeho blízké i vzdálené příbuzné.
„Kam cestujete takhle ne zimu?“zajímala se Alein.
„Museli jsme odjet.Pojedeme někam na jih a začneme od začátku.“
„Od začátku?Proč?Děje se na severu něco zlého?“
„Abych řekl pravdu tak ano.Přijeli nájezdníci a všechno zničili,vyplenili,vypálili.“opověděl
„Ve většině měst nezůstal kámen na kameni.Ti co přežili utíkají stejně jako my.“vložil se do hovoru jeho syn.
„Nájezdníci?“podivila se.
„Ano,ale já je viděl jen z dálky,sebral jsem nejnutnější,rodinu a odešel co nejdříve to šlo.“
„Jak je to dlouho?“
„Asi týden.“
Rien se znepokojeně podíval na Alein a zavedl hovor na něco jiného.Když se konečně dostali do pokoje kde si mohli v klidu promluvit bylo již po půlnoci.Rien měl strach aby se kvůli nájezdům jeho matce ještě nepřitížilo.Chtěl hned vyjet znovu na cestu,ale Alein ho přesvědčila,aby počkali alespoň do svítání,protože si oni i koně musí odpočinout před další cestou.Rien však trval na tom že vyjedou ještě před úsvitem.
Chudáka hostinského vyděsili k smrti když mu hodinu před odjezdem zabušili na dveře pokoje,že chtějí zaplatit útratu.Hostinský jim ještě celý rozespalý chtěl připravit snídani,ale oni ji s omluvou odmítli a vyjeli do ranní mlhy.Když konečně začaly první paprsky slunce trhat mlhu,měli za sebou již několik mil podél břehu jezera Elvé.
Za několik hodin byli již v dálce vidět obrysy měst Sleid a Kiren,kterým se někdy přezdívalo dvojčata,protože stáli tak blízko u sebe,ale především proto že je založili dvojčata Sleid a Kiren.Města dodnes nesou jejich jména.Kousek odtamtud leží Severní pastviny.I z dálky byl vidět hustý dým stoupající z pastvin.Rien se znepokojeně podíval na severozápad,kde ležela Iaten,tam žila jeho matka.I odtamtud stoupal šedý dým.Celý pruh krajiny proti nim vypadal zpustošeně a opuštěně.
Pobídli koně do klusu.Zanedlouho dojeli k městské bráně Sleidu.Brána i hradby byly pobořené z domů poblíž hradeb zbyly jenom hromady popela.Hlouběji ve městě už byla situace lepší.Těch několik lidí co ještě neodešlo,se snažilo z trosek zachránit co se dalo a případně hledali těla mrtvých příbuzných a přátel,ale i na nich bylo vidět, že se chystají odejít jako mnozí jejich sousedé,kteří to již dávno udělali.
Z útržků hovorů zjistili,že na město předevčírem zaútočili neznámí muži,kteří pravděpodobně překročili Bendské hory,spolu s tvory velmi podobnými lidem.Údajně však měli menší vzrůst pokřivené tváře a žluté velké oči,sešiknemé opačně než například elfové nebo Západňané.
Nechtěli se však zdržovat zjišťováním přesnějších informací.Projeli urychleně městem a během hodiny dorazili do Iatenu.Z většiny domů zbyly jen trosky a všichni nezranění z nich vytahovali mrtvé i raněné lidi stejně jako lidé ve městě Sleid,které před hodinou opustili.Rien a Alein sesedli z koní.Prošli všechny raněné ale Rienova matka mez i nimi nebyla.Nakonec ji našli ležet v troskách jejího domu.Byla živá ale na rukou i na hrudníku měla rozsáhlé popáleniny.Přenesli ji k raněným,o které pečovala bylinkářka, které naštěstí dům nevypálili takže měla všechny své léčivé byliny i odvary a která je hned poslala pryč,že potřebuje klid na práci.Vydali se tedy s ostatními hledat další raněné nebo mrtvé lidi.
Když už na žádné nenarazili vrátili se zpět na náměstí kde ranění leželi a ve většině případech i umírali,Rien i Alein doufali že jeho matka přežije.Ležela na provizorním lůžku vytvořených z plášťů a potrhaných kožešin.Rien stiskl ženě ruku a políbil ji na tvář.Ona se na něj podívala a s námahou se sebe vysoukala „Riene…co tady děláš,poslala…poslala jsem tě přece pro Alein.“káravě na ně pohlédla.
„Já už jsem tady tetičko.“ozvala se Alein a klekla si k ní.
„Alein?Jsi to vážně ty?Tolik jsi se změnila…“pohladila ji třesoucí se rukou po tváři „Musím ti něco důležitého říct.“
„Teď nemluv mami.Musíš načerpat síly aby ses uzdravila,pak si s ní v klidu promluvíš.“vložil se do toho Rien.
„Slíbila jsem jejímu otci,že…že jí řeknu pravdu o ní a její rodině než odejdu do síní Smrti.“odpověděla mu sípavě a otočila se zpět k Alein „A ten čas právě nastal.Cítím jak tu obchází a láká mě k sobě“
„Ale teti…“
„Poslouchej mě prosím.“přerušila ji v půli slova a chytla ji za ruku „Musím ti dát tohle…patřilo to tvému otci.“podávala ji zlatý řetízek na kterém se houpal krásný zlatý přívěsek.Byl to smaragd vybroušen do tvaru šesticípé hvězdy zasazený do umě vytesané zlaté květiny,jejíž lístky vypadaly jako paprsky slunce.Alein si vzpomněla na zlatý prsten,který po ní žádal před nedávnem ten podivný muž,výměnou za to,že neprozradí její tajemství.Ten prsten vypadal podobně jako tento šperk.Otočila se zpět k ženě,ale ta ji již nic víc říct nestačila.Zemřela dříve než Alein stihla prozradit cokoliv o jejím původu.
11111
(Marketa, 26. 7. 2006 17:31)