AINKA můj svět

                         Draci

Osnova:  I. 1. Pohádka pro děti

               II. 2. Historie a dělení draků

                    3. Fantasy draci

                    4. Trochu vědy

              III. 5. Shrnutí

          Na světě je jen málo dětí, které nikdy neslyšely o dracích. Ať už se jedná o draky papírové, které si pouštějí na podzim nebo o ty z knížek o statečném Honzovi či Bajajovi.

      Již staří Číňané na draky věřili a uctívali je. Od nich také pochází ono pouštění draků po větru co nejblíže k nebesům. Zmínka o něm pochází již ze 4. století před naším letopočtem. Podle legendy šlo z počátku o způsob spojení mezi lidmi a bohy, občas měli také zahánět neduhy či bouře. V 19.století draky využívali i vědci například Benjamin Franklin  je používal při pokusech s elektřinou.

     Ale kde se vzali oni pohádkoví "požírači princezen" ? Příběhy a legendy o okřídlených ještěrech chrlících oheň žijících v opuštěných jeskyních nejsou ojedinělou záležitostí. Draci také údajně pomáhali vyhrát bitvy , nebo sami bojovali s mladíky, toužícími po uznání za poražení draka- největší trofeje rytíře. V samotných Čechách žilo údajně několik draků. Třeba Čmoch z Bystřice pod Hostýnem nebo drak ze Smečna na Kladensku , který měl zlatou korunku, kterou mu z hlavy sebrala jistá slečna. (Více legend o českých dracích na www.fext.cz (sekce Bestiář ) )  Z těchto legend  vznikly dnešní klasické pohádky pro děti, ve kterých zlý drak sužuje království a požaduje princeznu k večeři nebo jako společnici.

          Slovo drak pochází z řeckého slova drakon, které znamená had nebo také pronikavý pohled, který draci opravdu mají.Jak jsem již výše uvedla popisy tohoto mytologického stvoření najdeme  na celém světě,jejich charakteristika se liší podle víry či místa kde legenda vznikla. Jsou jim připisovány mnohé magické vlastnosti a jsou většinou zobrazováni jako zvláštní druh plazů či hadů. Z hlediska historického je můžeme dělit na dvě hlavní části Draky orientální a Draky Evropské na draky samozřejmě věřili například i obyvatelé Afriky, ale jejich představa draků je jen málo známá a tudíš se o ní nezmiňují téměř žádné prameny.

     Orientální draky uctívali nejen výše zmínění Číňané, ale i Japonci a obyvatelé Korey.  Zobrazovali je jako ještěry s dlouhým všelijak pokrouceným a zatočeným tělem s ostny po celé délce. Tělo mají pokryté pestrobarevnými šupinami, na nohou mají velmi výrazné drápy a na čumáku dlouhé "vousy". V dnešní době je čínský drak velmi oblíbený motiv tetování. I přes to, že nemá křídla, létá. Je symbolem moudrosti a síly. Draci byli velice spjatí s živly, s východem a se zrodem nového života. Také dokázali ovládat počasí například, když byli na nebi spatřeni dva draci hrající si s míčem nebo perlou značilo to příchod deště. Také jsou pátým znamením čínského zvěrokruhu a astrologické souhvězdí.

     Evropští draci jsou naproti nim ztělesnění zla a chamtivosti. Hlídají ve svých jeskyních poklady a unáší krásné panny. Tito draci jsou již daleko podobnější klasickým fantasy drakům. Na rozdíl od Asijských draků jsou daleko mohutnější, mají křídla a chrlí oheň. K jejich špatné pověsti přispívala samotná církev, která draky vzala jako ztělesnění Satana. Mladí jinochové se stavěli v boji proti drakům,  aby napodobovali Krista nebo sv. Michaela v boji proti ,, starému hadu"  Satanovi. Přesvědčení o jejich reálnosti posilovalo odhalení mnohých zkamenělých kostí vyhynulých zvířat, středověcí kejklíři balamutili lidi tím, že uměle vytvářeli ,,mláďata draků"  tak, že přišili ještěrkám netopýří křídla.

           Při čtení fantasy příběhů si musí člověk uvědomit , že drak není brán jako pouhé zvíře, že je to postava samostatně myslící a reagující na různé situace. Nedala by se říct jednotná charakteristika snad jen, že jsou vznešení a magičtí, každý autor si totiž draky  vybarvuje v jiných barvách. J. R. R. Tolkien  popisuje draky jako krutá a chamtivá stvoření, která celý život jen střeží svůj poklad, (více v knížce Hobit a neb cesta tam a zase zpátky) naopak v trilogii Ch.Paoliniho o Dračích jezdcích ( Eragon, Eldest, Empire ) to jsou velice přívětivá stvoření, která se se svým jezdcem pojí velmi zvláštním poutem, dorozumívá se s ním telepaticky a cítí i podobné pocity. Nejvíce autorů volí právě toto vybarvení drakovy charakteristiky a způsobu života. Někdy barva draka není důležitá a někdy ano. Mohou být  zlatí, stříbrní, bronzoví, modří, černí, bílí, hnědí, zelení či červení. Každý má své specifikum, zaměření, svou silnou stránku. Dále je můžeme dělit na vodní draky, ohnivé draky, ledové draky, vzdušné, kostliví, sluneční měsíční a spousta dalších. Podobou jsou hodně podobní evropským drakům. Jsou okřídlení, chrlí oheň a nejraději žijí v jeskyních, nikdy nemají více hlav než jednu. Od hlavy až ke konečku ocasu se jim většinou táhnou ostny kůži mají pokrytou tuhými šupinami, které mu slouží jako brnění. Draci patří mezi nejkrásnější nejmoudřejší a nejmagičtější stvoření fantastických příběhů.

           V dnešní době existují vědci, kteří se zabývají otázkou, zda-li mohli draci skutečně žít. Existují teorie, podle kterých mohli být draci reální nástupci dinosaurů nebo také příčinou jejich vyhynutí. Jiní vědci se zabývají vysvětlením ,,magických schopností (letu,chrlení ohně atd.), stavbou těla, svalstva či kostry.

      Roku1979 vědec Peter Dckinson vysvětlil jak mohli draci létat. K letu prý křídla téměř nepotřebují, pouze jako kormidlo a pohon. Samotný let způsobuje vodík vytvářený reakcí kyseliny solné a vápníku. Tento proces trvá nepřetržitě a tak se občas musí drak přebytek vodíku spalovat "ohnivým dechem". To také vysvětluje to,  že se nezachovala žádná kostra, proces pokračující i po smrti tělo úplně zničí.

          Draci jsou údajně narozdíl od plazů částečně teplokrevní a velmi přizpůsobiví, mohou být aktivní jak v noci tak ve dne, v létě i v zimě a kdekoli na zemi.Stejně jako ptáci má duté kosti a křídla, ta jsou ovšem blanitá. Mohli se dožívat 500- 1000 let, ale často umírali následkem nemocí, zranění nebo následkem činnostilidí, kteří na draky velmi útočili.

          Za draky byli obzvlášť v minulosti pokládáni krokodýli a varani. Roku 1912 jeli zoologové prověřit zprávy rybářů z ostrova Komodo, ti tvrdili že na ostrově žijí draci. Objevili tam do té doby neznámý druh obřího varana. Měl 3,1 metru s sice postrádal křídla a ohnivý dech, ale i přesto dostal název Drak z Komodo.

         Takže ač si ve středověku všichni mysleli, že drak je reálná bytost dnes již tomu nikdo nevěří, snad jen nejzarytější milovníci fantasy a draků samotných. Děti znají pouze pohádku o sani unášející princezny nebo papírové draky které pouštějí na podzim do nebe. A i to již původní duchovní smysl, který mělo pouštění draků pro Číňany. Dnes je to pouze zábava, stejně jako knížky i staré legendy. A není to škoda?

Vždyť jen ta bláznivá myšlenka, že by s námi planetu mohli sdílet nejenom úžasní draci, ale třeba i jiná bájná zvířata- jednorožci, fénixové, kentauři a mnoho dalších  je prostě kouzelná, už jenom to dodává těmto zvířatům onu magičnost a nereálnost jakou na nás. Na druhé straně je pravda, že kdyby přeci jenom žili byli by pokládáni za mutanty a křížence leckdy i za obludy. A také ne všechna bájná stvoření jsou přívětivá jako ta výše uvedená. O setkání s baziliškem, hydrou, harpií nebo matichorou by většina lidi dokonce i dobrodruhů věru nestálo. Takže je možná dobře, že jejich existence zůstává na pouhé myšlence.